30. aukce pro AZYL Jiřina Skoumalová z.s. – Kočičí dům u Jiřinky
výstava v Kočkafe Schrödinger Brno
aukce : ZDE
20.05. – 20.06.2024 do půlnoci / celá vydražená částka jde přímo na konto útulku.
Mám velkou radost, že kmotrem obrazu je Charitativní spolek Kryšpín.
Pohádku o Jiřince napsala Lucie Hlavinková.
„Oslovím prověřený útulek, poprosím o výběr kočky která je provozovatelům blízká, a namaluji její obraz. Spisovatelka Lucie Hlavinková pak napíše pohádku inspirovanou jejím skutečným příběhem. Obraz po dobu výstavy dražíme na webu a facebookových stránkách útulku, a celá výsledná částka připadne útulku. První aukce proběhla v listopadu 2013 ve foyeru Divadla Bolka Polívky. Cílem projektu je nejen získání částky pro útulek, ale i snaha přiblížit problematiku útulkových zvířat. Aukce propojují lidi a věřím, že vedou i k zamyšlení a větší všímavosti. K dnešnímu dni projekt získal celkem 667 712 korun.“
Jiřinka
Malé koťátko s udivenýma očima bylo na tomto světě sotva pár týdnů. Vědělo, že tu má důležitý úkol, jen zatím nevědělo jaký. Bylo však jasné, že to má co dělat s lidmi, těmi velkými, hlučnými bytostmi, ke kterým ho to táhlo, přestože mělo strach. Lidé stáli u ohně, což bylo velmi lákavé, protože kotěti byla zima a mělo hlad. „Půjdu za nimi, určitě mě nechají ohřát“, pomyslelo si a na vratkých nožkách se vydalo blíž. Měl ho varovat pach alkoholu a střelného prachu, ale hlavně si mělo dát pozor na ten zlý, krutý smích. Jenomže jak mělo kotě vědět, že lidé jsou různého druhu? Zatím na světě pobylo příliš krátce a o zlu nevědělo vůbec nic.
Jenomže za pár okamžiků o něm vědělo všechno. Příšerná, spalující bolest ho oslepila, vyrazila mu dech a srazila ho na zem, nemohlo vůbec uvěřit, co se mu to děje. Vždyť nic špatného neudělalo, nikdy za celý svůj kratičký život! A teď trpí jen proto, že je někdo prohnilý skrz naskrz a nevidí kotě jako živého tvora, ale jen jako věc.
Skončilo se zlomeným ocáskem, spálenými vousky a čumákem, do živého masa opálenými tlapkami a uchem. Spletlo se, na tento svět asi nepatří a chtělo to vzdát. Když ho někdo zvedl do vzduchu, myslelo, že to už se zvedá jeho duše a opouští bolavé tělo. Byla to však další z těch velkých bytostí, jenomže tahle nebyla hlučná a nesmála se zle, byla naopak velmi tichá a plakala. „Musíš vydržet, prosím!“ slyšelo kotě a z posledních sil v duchu tomu člověku slíbilo, že se pokusí.
Zkusilo to. Zkusilo dát lidem ještě šanci, protože přece vědělo, že má ten důležitý úkol. „Je to holka, bude se jmenovat Jiřinka,“ slyšela kočička a jméno se jí zalíbilo. Teď se musí opravdu snažit, když jí někdo dal tak pěkné jméno a stará se o ni. Poslouchala dál.
„Dostane se z toho?“ „Přijde o ocásek a bude to trval dlouho, zažije ještě hodně bolesti. Ale podívejte se jí na kožíšek!“ v lidském hlase zaznělo překvapení. „Ona v něm má skvrny ve tvaru srdíček! No tohle…“
Jiřince bylo rázem jasné, že konečně někdo odhalil její úkol. Už ví, proč je tu, je totiž Srdíčková kočka! Srdíčkové kočky se narodí jednou za čas s úkolem otevírat lidská srdce, není to lehký úděl a stojí hodně bolesti, ale pak se o jejím příběhu dozví mnoho lidí, jejich vlastní srdce se otevřou a budou chtít pomoci nejen jí, ale i ostatním kočkám, které zatím měly smůlu.
Jiřinka je Srdíčková kočka a možná otevře i srdce vaše.
© Lucie Hlavinková
